udělat pohádkové postavy. Princezny, králové, vodníci a čerti pomáhají proniknout řezbáři do tajů tvorby loutek a lákají k vymýšlení dalších fantastických postav a jejich doplňků. Harfistka se tak pyšní skutečnou harfou, zatímco Klaun si užívá jízdy na jednokolce.
Přenést nápad z jednoduchého nákresu do podoby výsledné loutky pomáhá modelovací hlína. Odebíráním, přidáváním a tvarováním si autor hraje s výrazem loutky, dokud neobjeví tu správnou variantu k vyřezání.
V rukách řezbáře se množství dřevených špalíků lipového dřeva postupně mění v jednotlivé díly loutky. Správné proporce a důraz na přesnost zajišťují pohyblivost výsledné loutky a umožňují její snadné složení i opětovné rozebrání. Po vybroušení jsou díly napuštěny tvrdým olejem, který zvýrazní krásu dřeva a ochrání povrch před poškozením a ušpiněním.
Každá loutka se skládá přibližně z 25 dílů, které jsou spojeny dřevěnými kolíky a koženými řemínky. Obličej a další potřebné části jsou namalovány lazurovacími akrylovými barvami a po sestavení je loutka navázána na vahadlo. Pokud projde zkouškou ovladatelnosti a pohyblivosti, nic jí nebrání k cestě za švadlenou. Ta ušije šaty s ohledem nejen na módu, ale i budoucí pohyb a snadné převlékání.